Docela mě překvapilo, že zrovna tahle pětičlenná kapela si úspěšně počíná v české hitparádě zvané Velká sedma na oblíbeném Radiu 1. Ne že bych jí to nepřál nebo že by si to nezasloužila ? ale přece jen, hraje natolik 'demodé' muziku, že to člověka udiví... Kéž by to naznačovalo cosi o lepšícím se vkusu mladého hudbymilovného publika, ale tolik optimismu asi není na místě.
Nedělní lidé zjevně navazují na odkaz české alternativy a undergroundu především let osmdesátých (a pozorný posluchač jistě vystopuje ještě daleko starší inspirace), nicméně neznějí nijak vyčpěle. Naopak! V těch divočejších, punkem potřísněných okamžicích nechávají vzpomenout na rané Už jsme doma (a takové skladby jako Dvojče nebo Zmatek jsou nářez doslova jako příslovečný hrom), jinde jejich počínání může evokovat zas zcela jiné skupiny. Avšak celkově ? a v tom je zakopaný pes úspěchu ? jsou relativně sví.
A nejen to: hudební eskapády Nedělních lidí disponují kromě jisté porce originality rovněž pestrostí a vynalézavostí. Aranže příjemně provětrává trombon a k tomu přidejte nesnadno uchopitelné, k zamyšlení nutící texty 'cinklé' abstraktně-avantgardní poezií. To vše vytváří z CD Hnětetěto umístěného v krásném papírovém digipacku záležitost, která se hned tak neoposlouchá. Ba co dím: osobně jsem kouzlo jeho obsahu začal postupně odhalovat teprve po několikerém soustředěném poslechu! |
