Kulturní magazín UNI 8/2008 Z PŘÍZEMÍ autor - Antonín Kocábek NEDĚLNÍ LIDÉ Masový zájem o alternativní hudbu z počátku devadesátých let je už dávno pryč, a pokud se zamyslíte nad tím, kolik nových formací, které se plus minus dají do této neohraničené škatulky zařadit, se objevilo v posledních letech, skoro vám na spočtení budou stačit prsty na rukou. Nástupců zavedených jmen typu Už jsme doma, Psí vojáci či MCH Band se zkrátka neobjevují zrovna řady, hrát alternativní rock dnes není "in", o případné popularitě či snad dokonce finančním efektu ani nemluvě. Není divu, že když už se nějaké výraznější jméno vynoří, brzo se o něm ví. Pražsko-brněnsko-maďarská pětice Nedělní lidé sice svůj první koncert odehrála v prosinci 2004, ale už za poměrně krátkou dobu se stala oblíbenou akvizicí akcí s nekomerční hudbou a nejrůznějších undergroundových setkání. Právě ono rozkročení mezi běžnými rockovými pódii a scénami stále více se do sebe uzavírajícího českého podzemí je pro ně nejen charakteristické, ale především jim umožňuje nezůstat v uzavřeném ghettu a dostat se i k běžným posluchačům. Původně vznikli jako kvarteto, ve kterém kytaristy J. K. Faltuse a Magyara podporovala rytmika Kočka (baskytara) a Štěp (bicí). V této sestavě se také objevila první nahrávka - eponymní čtyřicetiminutové album, vydané vlastním nákladem už po pár měsících existence. Jednou skladbou a videem byli zároveň zastoupeni i na smapleru Czech Underground vol. 3. V únoru 2006 ovšem Kočku vystřídal Mazsola (zároveň basující i v Gregor Samsa) a řady rozšířil i Shkaryn, který zvuk kapely obohatil o ne zrovna častý pozoun. V aktuální pětičlenné sestavě pak letos, už regulérně ve studiu 3 bees natočili, a v dubnu vydali druhé album Hnětetěto, a to u malého brněnského undergroundového labelu Ears&Wind. K desce pak proběhlo regulérní turné, kde vedle celé řady českých a moravských měst figurovaly i dva koncerty v Německu a dva v Maďarsku. V hudbě Nedělních lidí se spojuje celá řada vlivů, vedle ostřejšího, nervního alternativního rocku i nepřeslechnutelný český underground, občas trocha psychedelie let šedesátých, poetické texty, ale zároveň v balení přijatelném i pro běžného posluchače. Pro něj je tu celá řada melodických motivů a rytmy, vhodné i pro křepčení. Jak ovšem o nich řekl DJ Radia 1 Petr Vrba: "Trocha podzemí, šílený panáček s hůlkou, utržený kolotoč a neveselá veselice." A právě toto spojení přístupnosti a zároveň patrné hledání vlastní cesty nezávisle na zahraničních módních vlivech z nich dělá vcelku výjimečnou a autentickou záležitost. Připočteme-li k tomu skutečnost, že všichni členové jsou zdatnými obsluhovateli svých nástrojů, což ovšem nezneužívají k laciným exhibicím, a že skupina nemá onu dnes stále povrchnější potřebu jen a pouze posluchače bavit, ale chuť i něco sdělit, není divu, že se jejich název skloňuje stále častěji. Vedle pravidelného koncertování po klubech se proto ukazují i na festivalech, jsou pravidelnými účastníky undergroundového festivalu Krákor, loni se blýskli na Babím létě v Bohnicích, znají je diváci festiválku Habrovka, v prosinci 2006 se dobře uvedli i na vyhledávací přehlídce malá Alternativa. Vlastně mě napadá paralela s názvem jejich vydavatelství - tahle kapela opravdu může vyvětrat zatuchlý smrádek ve vašich uších a nahradit tam některá už notně zaprášená jména. Ovšem i když si jenom dáte nějaký ten nápoj a budete je pozorovat z povzdálí, můžete přijít na to, že tahle "kulisa" má něco do sebe.